Těsně po odevzdání minulého článku jsem obdržel nominační dopis na juniorskou akci DNA (Dynamic New Atlhletic), která se konala v Madridu ve Španělsku. Tato soutěž má za úkol zatraktivnit atletiku pro veřejnost a zároveň byla před programem Diamantové ligy. Český tým se utkal s atletickými velmocemi jako Francie, Velká Británie, Irsko, Portugalsko (které nahradilo původní Turecko) a domácí Španělsko. I přes velkou skepsi, hodně vtipů závodníků a motivovaných trenérů, jsme byli schopni obsadit v těsném souboji – v takzvanému Huntu – 2. místo za Velkou Británií. Lurdes Gloria Manulel a já jsme běželi speciální štafetu 2 x 2 x 200, umístili jsme se o 1 setinu na 2. místě také za V. Británií.
Po návratu mě čekala cesta na HMČR do Ostravy, pouze s jedním přespáním doma. Na mistroství jsem odjížděl jako jednoznačný favorit v běhu na 400 m v kategorii dorostenců, ale mé „ostravské“ prokletí mě zase dostihlo. A i když jsem o velký kus doběhl do cíle první a zaběhl jsem historicky druhý nejlepší čas České republiky, byl jsem kontroverzně diskvalifikovaný za údajný kontakt při předbíhaní v zatáčce, ten je ale při halové čtvrtce normální a často bývá i horší. Takže tímto hořko-sladkým zážitkem jsem se rozloučil s halovou sezónou a zamířil jsem s ještě větším cílem do té hlavní (venkovní). Řekl bych, že jsem zatím na dobré cestě. Na posledních závodech v Praze jsem zaběhl čas, který mě katapultoval na 1. místo evropských tabulek (v mé kategorii), splnil jsem limit na EYOF 2023 (European Youth Olympic Festival). Jsem také velmi blízko k tomu, abych zaběhl český rekord, a tím splnil i limit na Mistroství Evropy juniorů. Mám na to ještě dva závody (pokusy) – jeden na mezistátním utkání v Ptuji ve Slovinsku a druhý na mistroství České republiky v Praze.
