28. října vyšel film Na západní frontě klid. Natočen byl, jak jinak, Netflixem. Dílo si nějakým způsobem rozebereme, okomentujeme a na závěr i porovnáme s knihou.
Celý film začíná tím, že nám režisér v prvních minutách ukazuje krutost války, ovšem bez jakéhokoliv kontextu. Bezprostředně na to je scéna vedena do civilního prostředí, kde hlavní postava, Paul Bäumer, jde se spolužáky a vstupují do armády. Následuje vlastenecký projev jejich profesora. Později dostávají v místě odvodu uniformu, načež s největší pravděpodobností bez výcviku pochodují s velkým nadšením a písní na rtech vstříc vojně, kterou mají vyhrát za pár týdnů.
Hned po příjezdu na frontu, jelikož je deštivo, jsou zapojeni do práce vyhazováním vody ze zákopu. Děj přeskočí až do noci, kdy jsou ostřelováni francouzskou armádou. Bunkr, ve kterém jsou schováni, je srovnán se zemí. Čirou náhodou je Paul nalezen v troskách živý a nezraněn. Dostává rozkaz sbírat „psí známky“. Zjišťuje, že jeho kamarád, kterému slíbil, že s ním zůstane, ostřelování podlehl při útěku z krytu.
Opět poskočíme v ději, ale tentokrát ne o půlden, ale rovnou o osmnáct měsíců. Paul je nyní nejlepší kamarád s Katczinskym. Jednomu statkáři ukradnou husu a rozdělí si ji s přáteli. Při loupáni brambor si všimnou Francouzek, které táhnou povoz. Franz, jako jediný, jde a odchází s nimi… Přišla polní pošta a Katczinski dostal dopis od ženy. Na „toaletách“ ho předá Paulovi, aby mu jej přečetl, protože neumí číst. Během četní se o něm dozvídáme spoustu nových věcí.
Přátelé se vydávají hledat ztracený vlak s nováčky. Po prohledávání prostor se Paulovi naskytne strašný pohled… Přichází scéna s vlakem, v němž se nachází německá delegace, která se vydala vyjednávat o příměří. Opět skočíme na návštěvu k vojsku a zjišťujeme, že se dává do pohybu na jinou pozici.
Druhý den se střídá, jak také jinak, pohled na vojsko chystající se k ofenzivě a vlak s Němci a již i Francouzi, kteří vyjednávají kapitulaci. Během ofenzivy se vojáci dostávají do francouzských zákopů, kde najdou stůl s jídlem a ládují se jako polní děla. Naneštěstí jsou vyrušeni a nuceni opustit nepřátelský zákop. Na konci bojové scény nacházíme charakteristickou scénu s Francouzem v díře od moždíře.
Ještě téhož večera se přesouváme do vyjednávacího vlaku. Přišel telegram, že Hindenburg apeluje na podepsání mírové dohody. Vojsko už slaví, ovšem Paul nikoliv. Místo oslav nachází Tjadena v lazaretu. S Katczinskim mu donesou polévku, jejich dobrý úmysl se ovšem zvrátí…
Následující den je podepsána mírová dohoda. Kat a Paul se rozhodnou jít pro vejce k farmáři. Po útěku pryč je po nich stříleno. Kat si odskakuje v lesíku na záchod, kde je postřelen. Po odnesení do lazaretu je mrtev.
Nacházíme se v poslední scéně, kde je rozhodnuto, v posledních minutách války, zahájit ofenzivu. Následuje krutý boj… Paul umírá v úplném závěru války, tedy 11. 11. 1918 v 11.00.
My si nyní rozebereme klady i zápory filmu natočeného dle stejnojmenné knihy… Film samotný mě zaujal i přes drobné detaily, jako je neustálé skákání v místě děje, zcela nesmyslné využívání hudby k vyplnění ticha, protože ticho naopak zintenzivňuje atmosféru celého filmu. Upřímně mě mrzí, že byl zcela vynechán výcvik, který byl také velmi důležitý.
Podle mě je filmové zpracování na průměrné úrovni v porovnání s jinými novodobými filmy. Najdeme zde nějakou akci a naturalistické zobrazení války, a jelikož se jedná o dílo západních zemí, nenajdeme zde heroické pokusy vojáků, které známe z Ruska, nýbrž čistou realitu.
Ze všeho nejdůležitější jsou klady. Mezi ty můžeme zařadit to, že nám režisér ukazuje pravou stránku zákopové války a zbytečné umírání mladých mužů, kteří jsou našeho věku… Najdeme zde spoustu scén bez přibarvování a tak, aby je pochopil každý bez jakéhokoliv přemýšlení, ovšem ne vždy se to podařilo.
Teď přichází to nejhorší, a to zápory. Největším z nich je absence jakéhokoliv děje, i když kniha dějem překypuje. Ve filmu najdeme i několik scén, které zdravému člověku nedávají smysl (smrt posledního kamaráda…). Mezi, dle mého názoru, nejméně zdařilé scény patří ta, kdy Francouzi zasahují artilerií bunkr, v němž se nachází hlavní postava. Bunkr se rozletí do všech stran, ale postava zůstává bez jakéhokoliv zranění.
Když si vše shrneme, vyjde nám, že se jedná o spíše průměrný až podprůměrný film. Jelikož se má, opravdu má, přestože je podoba stejná jako mezi psem a kočkou, jednat o filmovou adaptaci knihy, tak v mých očích klesá ještě o stupeň níže. Zkrátka jestliže chcete film na zkrácení večera, je to stále lepší volba než Titanic, který jste stejně viděli vícekrát než já fitko.