Který ze svých profesních úspěchů považujete za, pro Vás, nejdůležitější?
Všechny, které nesly punc jakéhosi prvenství nejen pro mě osobně, ale i objektivně. Takže kdybych to vzal po řadě, je to první český dokumentární seriál o domácích záhadách Setkání s tajemnem, první český dokumentární seriál o zahraničních záhadách Planeta záhad a první český hraný seriál s tématikou tajemna Strážce duší. Momentálně si považuji, že v USA v půli srpna vyšla moje knížka Na lovu příšer a je distribuována i v dalších anglicky mluvících zemích.
Na svých cestách jste se setkal se spoustou zajímavých osobností. Je někdo, kdo Vás během cest inspiroval a na koho rád vzpomínáte?
Moje první velká expedice do severní a západní Afriky se konala pod záštitou UNESCA. Díky tomu jsme se museli několik dnů zdržet v Paříži, protože jsme vyřizovali potřebná povolení a víza. Jedno pozdní odpoledne jsme zastavili u Vítězného oblouku, abychom pořídili pár fotografií. Po několika minutách zastavil u našeho expedičního vozidla naleštěný černý bourák s tmavými skly. Šofér (a zřejmě i bodyguard) vystoupil, obhlédnul terén a dal souhlas komusi uvnitř.
Ven vystoupil Pierre Richard, slavný francouzský herec a komik. Zaujalo ho, že na boční straně našeho auta je skoro metr vysoké zobrazení rytíře v brnění. Ptal se, zda to je erb, a pokud ano, kterého šlechtického rodu. Museli jsme mistrovi vysvětlit, že jde o rytíře Vítka, maskota Vítkovických železáren, které naši výpravu podpořily. Pak už se řeč stočila na cíle expedice, která měla mapovat neznámá africká muzea, a setkání se příjemně protáhlo skoro na půlhodinu. Považuji si toho o to víc, že tehdy byl Pierre Richard na vrcholu své filmové slávy. Rád taky vzpomínám na dr. Cabreru z peruánského městečka Ica, který vlastnil jedinečnou sbírku asi jedenácti tisíc kamenů pokrytých rytinami. Ty zobrazují život neznámé civilizace, a dokonce i dinosaury v přítomnosti člověka. S Cabrerou jsme si v jeho domě na Plaza de Armas povídali celé hodiny a bylo to jedno z mých nejzajímavějších setkání.
Prozkoumal jste nejrůznější kouty světa. Máte své oblíbené místo, kam byste se rád vrátil, nebo naopak nějaké, kam už byste nikdy nejel?
Za jiných okolností bych řekl, že nikdy nezklame Peru a Indonésie, ale dneska už je všude tolik turistů, že se bojím rozčarování. Tak bych asi vsadil na království Tonga, což je jeden z nejodlehlejších a přitom velmi přátelských koutů Pacifiku. Tam snad ještě davy cestovatelů nedorazily.
V jednom ze svých rozhovorů jste se zmínil, že se u některých záhad musí čekat na nové nálezy a souvislosti. Vzpomenete si, na kterou záhadu jste si takto musel počkat nejdéle?
To zní, jako bych se u všech záhad vždy dočkal, a tak to samozřejmě není. U některých čekám ještě teď. Ale z těch, kde jsem se dočkal, alespoň jeden příklad za všechny. Kmen Dani na Irian Jaya, tedy na indonéské části ostrova Nová Guinea, žil v době mého pobytu na úrovni doby kamenné. Když zemřel nějaký bojovník některá jeho ženská příbuzná musela obětovat prst až dva na jeho znovuzrození. A tak si prostě sekaly prsty a já s děsem pozoroval ženy, kterým zbyl třeba jen palec. Tyhle pohřební zvyklosti Daniů mě přivedly k rozřešení jedné velké pravěké záhady. Na stěnách prostorné jeskyně Gargas na jihu Francie se rýsuje úděsná sbírka otisků. Kdysi na úsvitu věků zde muži, ženy i děti namáčeli své ruce do červené anebo žluté barvy a přikládali dlaně do hutného měkkého bláta. Jindy barvivo rozmazali okolo, aby vynikly obrysy otisků. Časem jíl ztvrdnul, a tak se hrůzu nahánějící galérie dochovala dodnes. Téměř polovině, z celkového počtu 236 rukou, chybí jeden nebo více prstů. V několika případech byly prsty odstraněny úplně a z dlaně zbyl jen pahýl. Nikdo si netroufal odhadnout proč.
Jsem přesvědčen, že nálezy v jeskyni v Gargasu dokazují, že již před desítkami tisíc let lidé věřili v nesmrtelnost duše a pokoušeli se magickými rituály zvrátit neúprosný osud. Stejně jako kmen Dani obětovali své prsty proto, aby usmířili nadpřirozené síly a možná i přivolali znovuzrození. Když jsem tuto hypotézu v roce 1996 vyslovil v televizním seriálu Planeta záhad, byla přijata velmi vlažně. Nikdo nechtěl věřit, že by již na počátku mladšího paleolitu lidé vykonávali tak složité obřady.
V roce 2004 mou teorii potvrdil senzační nález. Na jihu Polska, v jeskyni d’Oblazowa poblíž města Nowa Biala, byly objeveny dvě falangy, amputované články prstů dospělého člověka. Již na první pohled bylo zřejmé, že byly určeny jako obětní dar. Všude okolo nich ležely přívěsky z lastur, perforované zuby polární lišky, korálky z kostí a další votivní předměty. Analýza pomocí spektrometru a datování podle rozpadu uhlíku potvrdily, že jeskyně byla osídlena před třiceti tisíci léty. Vědec krakovské univerzity Pawel-Valde Novak je přesvědčen, že nález z Nowe Biale je nesporným důkazem o záměrném usekávání prstů při posvátných obřadech před třiceti tisíci lety.
Děláte přednášky a setkáváte se se svými čtenáři. Býváte v těchto situacích nervózní nebo je pro Vás přednes přirozený? Popřípadě jak se nervozity zbavujete?
Nervózní bych byl leda kdyby nikdo nepřišel. Pokud nejsem v sále sám, těším se z přítomností čtenářů a rád si s nimi povídám.
Součástí knih o záhadách je i proces ověřování faktů. Pracujete na této části sám nebo máte tým spolupracovníků? A jak dlouho tato fáze před samotným psaním běžně trvá?
Pracuji sám a většinou na více knížkách zároveň. Někdy to zabere jen pár měsíců, ale třeba letos koncem září vyjde kniha Strážci tajemství, pro kterou jsem materiál sbíral několik let.
Máte nějaký svůj talisman pro štěstí, který si berete na záhadná a tajemná místa? A měl jste někdy pocit, že si z těchto míst odnášíte negativní energii?
Vždycky říkám, že je třeba věřit a ne být pověrčivý. Ale pár drobnůstek pro štěstí jsem dostal a netroufnu si je nevzít s sebou. Zažil jsem vymodlené prostory, které Vás nabíjejí pozitivní energii i ty, které vás o ni připraví. Ale v případě negativní energie to naštěstí nikdy nebylo nic osudového.
Co byste doporučil mladým lidem, kteří by rádi napsali knihu?
Posaďte se, napište první slovo, první větu, první odstavec, první stránku… Bez toho, aniž byste začali, to nepůjde. Psaní vyžaduje trpělivost.
Během svého života jste se naučil nespočet dovedností a získal hromadu zkušeností. Je ale něco, co Vám dělalo potíže se naučit?
Páni, toho je. Tak rozsáhlý náš rozhovor být nemůže.
Jaké jsou Vaše momentální cíle a na co se Vaši čtenáři mohou těšit?
V září vyjde knížka Strážci tajemství a jak doufám, příští rok se snad podaří i něco tajemného natočit pro televizi.