Ve Mlýně Střížov
Vyrazili jsme dnes ze školy ven,
čekal nás výlet a jarní den.
Zastavili jsme se, jak voda plyne,
v krásném a voňavém Střížovském mlýně.
Uvítal nás pán s laskavou řečí,
František Křepela – člověk, co svědčí
o tom, že práce, když dává smysl,
promění všední den v jiskřivý kyslík.
Vyprávěl, jak se mouka tu mele,
že každé zrno má příběh celé.
Jak se čistí, jak se třídí,
a co znamená, když mouka se „chytí“.
Řekl nám čísla – to šly oči v sloup!
Kolik tun týdně? To není zloup!
Ať už je hladká, či polohrubá,
v každé je práce a v každé je dřina.
Dozvěděli jsme se i z historie,
jak mlýn tu stál, když byly jiné doby.
A přesto tu stojí a stále se točí
stejně jak řeka, co běží bez konce nocí.
Nejvíc nás ale potěšilo jistě,
že práce ho baví – to bylo v místě.
Možná i proto jim všechno jde snad,
když člověk má řemeslo opravdu rád.
My, co pečeme srdcem i rukou,
už víme, že mouka není jen surovinou suchou.
A proto: až příště budete péct,
zajeďte do mlýna – stojí to za cestu zpět!
Ponecháno v autorském znění.
