Dne 4.10. se třídy HT4, CR4, O4A a OA4B účastnily exkurze do Prahy. Odjezd z Třebíče byl v krásný čas, tedy 5.30 hod., kdy všichni byli úplně svěží a odpočatí, z autobusového nádraží.
Naše skupina, kterou tvořili studenti třídy HT4 a CR4, započala procházku Prahou výšlapem k památníku na Vítkově. Z tohoto místa byl opravdu pěkný výhled. Hezkému výhledu ale předcházelo zdolání prudkého kopce zakončeného několika málo schody. Inu, z mého pohledu jich byly tisíce. V tu chvíli jsem si vzpomněl na Stairway to heaven od Led Zeppelin.
Muzeum na Vítkově bylo věnováno historii Československa. Expozice začínala výstavou tří poštovních známek s portréty Masaryka, Beneše a Štefánika. Po pár krocích jsme si připomněli rok 1918, kdy byl oslavován vznik naší republiky a slavnostní příjezd „tatíčka“ Masaryka. Následoval rok 1938. Jednalo se o rok osudný pro naši mladou republiku. V promítaném dokumentu byla dobová videa zachycující příjezd jednotek wehrmachtu. Ve vedlejší vitríně byly vystaveny autentické exponáty z výbavy Kubiše a Gabčíka, kterou použili během atentátu na Heydricha roku 1942. Pražské jaro jsme mohli obdivovat po přesunu k další části. Na televizních obrazovkách jsme spatřili záběry z ulic Prahy, když nám soudruzi přijeli „na pomoc“. Myslím si, že tyto události netřeba dlouze představovat. Samotnému konci expozice náležel rok spojený se sametovou revolucí, tedy rok 1989, kdy došlo k pádu režimu, který nás omezoval a terorizoval více než 40 let. Za zmínku stojí také prostory, kde byl balzamován a posléze vystavován dělnický prezident - soudruh Klement Gottwald.
Následoval další přesun. Tentokrát do Anežského kláštera. Po cestě jsme mohli obdivovat překrásné a kupodivu čisté ulice hlavního města. Velice oceňuji Prahu za množství košů v ulicích, které se nacházely na každém kroku. Rovněž bych vyzdvihl jejich umístění. Hned několik jich bylo přímo uprostřed chodníku, takže se párkrát stalo, že jsme v něm někteří skončili, když jsme se kochali krásami Prahy. Nalézt se daly ale i sloupky končící ve výšce pasu. Občas šlo tedy život.
V Anežském klášteře na nás čekala paní průvodkyně se svým výkladem. Její přednes byl velice energický a zajímavý. Během expozice jsme obdivovali zajímavá malířská díla různých autorů z období středověku. Byli jsme dokonce vyvoláváni. Onen čin mezi studenty vyvolal velkou míru nadšení a ochoty odpovídat na dotazy a předčítat dobové texty. Naštěstí nás tlačil čas a my museli po hodině a půl odcházet. V poslední řadě bych ale přece jen ocenil plynulost a připravenost výkladu. Zkrátka nikdo během prohlídky neusnul.
Po odchodu následoval rozchod, tudíž čas na návštěvu restaurace, nějaké té kavárny a došlo dokonce, v některých případech, i na nákupy rozličného zboží. Poté už následoval sraz všech účastníků u Prašné brány.
Zde započal velkolepý výklad kolegů ze třídy CR4, opět jsme se dozvěděli spoustu nových informací. Následovaly přesuny do několika dalších lokalit, které nám zpestřili svým výkladem opět budoucí profesionální průvodci. Prošli jsme od Prašné brány, přes Staroměstské náměstí, kolem Karlovy univerzity až na Václavské náměstí. Odtud jsme se přemístili až k „Shervwoodu“, kde nás už bohužel vyzvedl autobus.
Dovoluji si konstatovat, že se jedná o nejlepší exkurzi, kterou jsme v průběhu studia podnikli. Za relativně malou částku jsme toho viděli opravdu hodně. Praha je opravdu plná krásných a zajímavých architektonických skvostů. Město je nádherné, čisté, plné vzdělaných a slušných lidí, kteří berou ohledy na ostatní. Díky této exkurzi jsem se zbavil předsudků... Opravdu? Vlastně nevím, jestli definitivně...
