566 780 251

Osobní život člověka, jenž se stal tváří naší školy

Autor: Michal Nevoral, Sára Gothardová, Jan Soudný, Lukáš Durda, Tomáš Vítů (CR2); Mgr. Marie Leitkepová; autor ilustrace: Aneta Ostatková (AD1) | Zveřejněno: pátek 6. června 2025 | 1x

Albín Bráf

Jednoho dne, 27. února léta páně 1851, se v Třebíči v domě č. 91 narodilo dítko. No a toto dítko neslo jméno Albín Bráf a v budoucnu se právě ono mělo stát velmi důležitou a váženou osobností naší historie a také tváří naší školy.

Tehdy však ještě nikdo nemohl tušit, že právě započala životní cesta muže, jenž se stane významným v měřítku nejen českých zemí, ale i Rakouské monarchie. Tím okamžikem se začal psát příběh vlastence, učence, vědce, politika, jednoduše řečeno vskutku renesančního člověka. Příběh, který je hodný vyprávění.

Narodil se do hospodářské rodiny, která byla ve službách rodu Valdštejnů. Matka Marie pocházela z měšťanské rodiny barvířů sukna Trávníčků a otec Antonín pracoval jako hospodářský úředník na třebíčském a nebílovském valdštejnském panství. Albín Bráf měl pět sourozenců, ale dospělosti se dožil pouze on a jeho bratr Viktor.

Ve věku deseti let nastoupil na akademické gymnázium v Praze, byl tak odkázán pouze sám na sebe. Studium úspěšně dokončil, navíc se seznámil s výukou češtiny, která měla zásadní vliv na formování jeho budoucích názorů.

Následující roky nebyly pro Albína jednoduché. Po nástupu na Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze přišel o otce, což s rodinou silně zatřáslo a dostalo ji do existenční krize. Albín se tedy musel postavit nepřízni osudu a studium si sám zaplatit. Přivydělával si doučováním a jako vychovatel ve šlechtických rodinách. Roku 1874 složil rigorózní zkoušku s vyznamenáním a stal se doktorem práv.

Albínův život byl protkán nejen politickými, ale také rodinnými hodnotami. Osudovou ženou jeho života byla Libuše Riegrová – dcera Františka Ladislava Riegra a vnučka Františka Palackého. Poprvé se potkali roku 1878 na domácím plese u Riegrů. Náklonnost byla zpočátku spíše jednostranná, Libuše Albína brala jen jako dobrého rodinného přítele a otcova spolupracovníka. Už v roce 1882 Albín vyznal Libuši lásku, ale ta ho odmítla. Bráf se nevzdal, s dívkou zůstával v kontaktu a najednou se v listopadu 1887 konaly zásnuby. Rok na to se jim narodil jediný syn Václav, který však ve věku pouhých 19 let zemřel na tuberkulózu.

Bráfova žena Libuše rozhodně nebyla jen „manželkou slavného muže“. Zapojovala se do charitativních aktivit, byla rovněž sběratelkou a mecenáškou umění a byla přesvědčenou feministkou. Aktivně spolupracovala s předními osobnostmi českého emancipačního hnutí, např. s Karolinou Světlou či Eliškou Krásnohorskou.

Manželé společně také koupili vilu v Roztokách u Prahy, kde Bráf později skonal. Svého syna přežil pouze o čtyři roky. Zemřel 1. července 1912 a byl pochován na vyšehradském hřbitově. Zde leží po boku své ženy a dalších členů rodiny Riegrů. Za svůj 61 let dlouhý život však Albín stihl vykonat mnohé věci, za které si zaslouží náležité uznání a ocenění.

Albín Bráf se v průběhu svého života angažoval hned v několika různých zaměstnáních. Vyzkoušel si například profesi úředníka, učitele nebo dokonce politika.

Toto je popis spíše jeho osobního života, avšak v dalších dílech se dočkáte bližšího popisu jeho práce a odkazu.