Putování Malého prince
Představte si, že Malý princ při své cestě vesmírem narazí na úplně novou planetku. Tak znělo zadání kreativního úkolu, kterému se čelem postavili některé z žákyň a žáků třídy CR3 v hodině kulturní a literární výchovy. Několik z nich přitom projevilo podobnou odvahu jako právě zmiňovaný hrdina filozofické pohádky a se svými texty se rozhodli „vylézt ze šuplíku“.
Mgr. Marie Leitkepová
Planeta Beautify
Další planeta, kterou Malý princ navštívil, se zprvu jevila nadějně. Princ byl z nudných a seriózních myšlenek dospělých obyvatel jiných planet unaven. Planeta byla plná moderně vypadajících skříní, velikých zrcadel, regálů plných zkrášlujících produktů a kamer. V atmosféře kolem planetky se odrážela růžová barva parfému.
Při svém příchodu si princ uvědomil, že se obrovskými kusy nábytku a dalších předmětů cítí pohlcen. Brzy se setkal s vysokou a štíhlou místní obyvatelkou s hlavou obvázanou šátkem. Okamžitě ho do nosu uhodila vůně jejího dámského parfému.
„Dobrý den.“
„Nazdar, kluku.“
„Proč máte obvázanou hlavu?“
„Co tady pohledáváš? Rušíš mě.“
„Proč máte obvázanou hlavu?“ opakoval Malý princ, protože se nikdy v životě nevzdal otázky, kterou jednou dal.
„Byla jsem na operaci“ odvětila dáma.
„A proč jste byla na operaci?“
„To abych byla krásná jako dámy v magazínu“ řekla a podala mu časopis žen vzhledu poslední módy. Malý princ neuměl číst, ale přesto si časopisem listoval.
„Ale proč jít kvůli tomu na operaci?“
„No, abych byla krásná! Krása přece bolí!“
„To je ale divný nápad! Mou růži krása nikdy nebolela, a to je ta nejkrásnější růže, kterou jsem kdy viděl.“
„Tvou růži?“
„Jsem si jist, že jste byla krásná i před operací. Proč si to děláte?“
Paní si povzdechla: „To kvůli své popularitě. Za poslední týden mi přibylo pouze 2 578 nových sledujících!“
To je divné, pomyslel si Malý princ a raději se bez rozloučení zase vydal na cestu dál. Se zahlcenou myslí si říkal, jestli takoví lidé budou i na Zemi.
Sofie Husaříková a Filip Lachowicz, CR3
Planeta Egos
Najednou se Malý princ kolem sebe rozhlédl a zjistil, že je na planetě, kterou nepoznával. Místo hlíny se na zemi třpytily drobné úlomky. Když se podíval blíž, zjistil, že jsou to kousky zrcadel. Opatrně na ně stoupl. Nepíchaly. Jen mu vracely jeho vlastní obraz. „To je zvláštní,“ řekl si tiše. „Planeta, která se dívá sama na sebe.“
Zvedl hlavu. Stromy nebyly ze dřeva. Byly z diamantů a třpytily se tak silně, až z toho bolely oči. Za jeho zády se ozýval šum. Myslel si, že je to říčka, ale když se otočil, spatřil vodopády z rubínů. Všechno se lesklo. Všechno zářilo. A přece tu bylo ticho.
Z rozjímání ho vytrhl mužský hlas. „Co tady hledáš, chlapče?“ Malý princ se otočil. Před ním stál muž krásný jako socha dávného boha. Jeho vlasy byly upravené a jeho šaty se leskly stejně jako všechno kolem.
„Kdo jsi?“ zeptal se.
„Já? Já jsem Narcis.“
„Narcis? Jako ta květina?“
„Ano,“ odpověděl hrdě. „Jako ta nejkrásnější a nejdokonalejší květina.“
Teprve tehdy si Malý princ všiml, že se na něj muž ani jednou nepodíval. Jeho oči byly stále upřené do jednoho z velkých zrcadel. „Proč se díváš pořád jen do zrcadel?“ zeptal se princ.
„Protože je tam to nejkrásnější, co existuje,“ odpověděl Narcis. „Já.“
„A nikdy tě neunaví dívat se stále na totéž?“
„Jak by mě mohlo unavit něco tak dokonalého?“ řekl Narcis.
Malý princ chvíli mlčel. Díval se na Narcise, který se stále nepřestával obdivovat v zrcadle. „Kdo ti vlastně řekl, že jsi nejkrásnější?“ zeptal se tiše.
„Všechno kolem,“ odpověděl Narcis prostě. „Podívej se. Stromy se třpytí, aby mě zdobily. Vodopády září, aby mě osvětlovaly. Zrcadla mi ukazují pravdu. Celá planeta mi říká, že jsem výjimečný.“
Malý princ se znovu rozhlédl. Uvědomil si, že Narcis nikdy nepoznal jinou krajinu. Nikdy nepotkal nikoho, kdo by mu řekl něco jiného než to, co už si myslel. A tehdy Malý princ pochopil, že Narcis za svou samotu možná ani nemůže. Když člověk celý život vidí jen svůj odraz, začne věřit, že svět nemá jinou tvář.
„Možná bys jednou mohl zkusit podívat se jinam,“ řekl princ jemně.
Ale Narcis ho neslyšel. Ne proto, že by nechtěl. Jen proto, že nikdy nebyl naučen dívat se jinam.
A na planetě Egos nebylo možné vidět nic jiného než vlastní obraz.
Sára Gothardová CR3